Filosofie peněz
Simmel Georg

Cena: 300 Kč
Koupit ve formátu EPUB

Filosofie peněz

Ke znovuobvjevení díla německého filosofa, sociologa a teoretika kultury Georga Simmela (1858–1918) došlo ve druhé polovině 20. století díky proudům postmoderní sociologie. Bývá vyzdvihován jako první velký teoretik modernity a jako zakladatel esejistického stylu psaní v sociologii. V díle Filosofie peněz (1900) zkoumá duchovní význam hospodářského života. Materialistické tvrzení, že kultura vzniká z platných hospodářských poměrů, doplňuje Simmel důkazem, že ekonomická hodnocení a pohyby jsou výrazem hlubších proudů individuálního a společenského ducha. Simmel detailně analyzuje podstatu peněz jako prostředku, který poskytuje individuální svobodu a nezávislost, ale zároveň své uživatele odcizuje přímým vazbám materiálním, duchovním i mezilidským. Široký kulturní záběr a nadhled a rozsáhlé historické a geografické znalosti autorovi umožňují zkoumat souvislosti, které existují mezi peněžním hospodářstvím a vývojem osobní svobody. Aktuálnost Simmelova díla spočívá v názorném poukazu, nakolik hodnotu vztahů v zaměstnání, rodině i v umění určuje jejich „přepočitatelnost“ na hodnotu peněžní a jak peníze „rozvolňují“ svazky poutající člověka k půdě, uměleckému dílu i k etickým a náboženským normám.

Obsah knihy

ObsahPředmluvaAnalytická částPrvní kapitolaHodnota a penízeI.II.III.Druhá kapitolaSubstanční hodnota penězI.II.III.Třetí kapitolaPeníze v účelových řadáchI.II.III.Syntetická částČtvrtá kapitolaIndividuální svobodaI.II.III.Pátá kapitolaPeněžní ekvivalent osobních hodnotI.II.III.Šestá kapitolaStyl životaI.II.III.Příloha:Autorská recenze z roku 1901Doslov

Ukázka

Druhá kapitolaSubstanční hodnota penězI.Diskuse o podstatě peněz je všude vedena otázkou, zda k tomu, aby peníze vykonávaly své služby měření, směňování, představování hodnot, jsou a musí být samy nějakou hodnotou, nebo zda by pro tyto služby stačilo, kdyby byly pouhým znakem a symbolem bez vlastní substanční hodnoty, jako početní známka zastupující hodnoty, aniž by jim byla podstatou rovná. Celý věcný a historický výklad této otázky, sestupující do nejzaz­ších hlubin nauky o penězích a hodnotách, bychom si ušetřili, kdyby jej předem rozhodl často vyzvedávaný logický důvod. Říká se, že měřicí prostředek musí být stejného druhu jako předmět, který měří: měřítko délek musí být dlouhé, měřítko vah musí být těžké, měřítko prostorových obsahů musí být prostorově rozlehlé. Měřítko hodnot proto musí být hodnotné. Jakkoli dvě věci, které vzájemně měřím, mohou být ve všech svých jiných určeních bez vztahu, musí se shodovat v ohledu ke kvalitě, v níž je srovnávám. Veškerá kvantitativní a početní rovnost či nerovnost, kterou vyslovuji mezi dvěma objekty, by byla nesmyslná, kdyby nepostihovala relativní kvantity jedné a téže kvality. Ba tento soulad v kvalitě nesmí být ani příliš obecný; např. krásu architektury nemůžeme pokládat za stejně či nestejně velkou s krásou nějakého člověka, ačkoli u obou je přece jednotná kvalita „krásy“, nýbrž možnost srovnání implikují jen krásy architektonické mezi sebou nebo vzájemně speciální lidské krásy. Jestliže však přece srovnatelnost, při naprostém nedostatku jakékoli společné vlastnosti, chceme spatřovat v reakci, která pojí pociťující subjekt k předmětům; jestliže krása budovy a krása člověka mají být srovnatelné podle míry obšťastnění, jež pociťujeme při sledování jedné či druhé, pak by i zde, pod odlišným světlem byla vyslovena rovnost kvalit. Neboť rovnost účinku, vystupující na témže subjektu, znamená bezprostředně rovnost objektů ve vztahu, na který se zde ptáme. Dva naprosto odlišné jevy, jež témuž subjektu připraví stejnou radost, mají při veškeré odlišnosti rovnost síly nebo poměru k onomu subjektu, jako poryv větru a lidská ruka, pokud obě ulomí větev; při vší nesrovnatelnosti jejich kvalit přesto dokazují rovnost energie. Tak zlato a všechno, čeho hodnota se jím měří, mohou být vzájemně zcela nepodobné, ale musí souhlasit v bodě, že obojí má hodnotu; a i když hodnota není vůbec nic jiného než subjektivní cítění, jímž odpovídáme na dojmy věcí, musí být u obou táž aspoň ta kvalita, prostřednictvím níž (ač ji nelze izolovat) věci vůbec působí takříkajíc na hodnotový smysl lidí. Tak kvůli faktu, že peníze jsou srovnávány s hodnotami, tj. vstupují do kvantitativní rovnice s nimi, nemohou postrádat kvalitu hodnoty.

Ukázka 2

Syntetická částČtvrtá kapitolaIndividuální svobodaI.

Ukázka 3

II.V kapitole o individuální svobodě jsme zjistili, jak přeměna naturálních závazků v peněžní výkony může výhodně sloužit oběma stranám a jaký vzrůst svobody a důstojnosti z toho těží zvláště povinovaný. Tento význam peněz pro osobní hodnoty však musí být doplněn vývojovou řadou opačného směru.Příznivý výsledek oné proměny souvisí s tím, že povinovaný dosud do poměru vkládal osobní sílu a individuální určitost, aniž by získal odpovídající ekvivalent. Co mu nabízela druhá strana, bylo čistě věcné povahy; práva, která těžil z poměru, byla relativně neosobní, povinnosti, který mu onen poměr ukládal, zcela osobní. Tím, že nyní forma peněžního výkonu jeho povinnosti odosobnila, se tento nepoměr vyrovnal. Ke zcela jinému výsledku však dojde, když povinovaný není prostě odbyt věcnou protislužbou, nýbrž když mu z poměru vzroste nějaké právo, vliv, osobní významnost, a sice proto, že on tento urči­tý osobní výkon vydává v těchto věcech. Pak musí objektivizace vztahu způsobená peněžní formou působit právě tak nepřízni­vě jako předtím příznivě. Stlačování společníků Athén k přímé, větší či menší, závislosti začalo tím, že jejich tribut v lo­dích a vojácích se proměnil v pouhé peněžní dávky. Toto zdánlivé osvobození od jejich osobnější povinnosti obsahovalo právě zřeknutí se vlastního politického uplatnění, významu, který se smí nárokovat jen na vynaložení specifického výkonu, na rozvoj reálných sil. V oné povinnosti přece byla obsažena bezprostřední práva: Válečná moc, kterou spojenci dodávali, nemohla být použita proti jejich vlastním zájmům, jak to bylo možné, když odváděli peníze. Naturální dodávka, kantovsky řečeno, sestává z povinnosti jako její formy a ze speciálního obsahu a předmětu jako její materie. Tato materie může pro sebe mít jisté vedlejší účinky; např. jako práce robotujícího rolníka může notně omezovat jeho osobnost a svobodu pohybu, avšak jako naturální příspěvek k válečným podnikům rozhodující mocnosti ji může donutit k jistým ohledům na přispěvatele. Zatímco povinnost jako taková je v obou případech stejná, látka, jejíž formu tvoří povinnost, bude v jednom případě pro povinovaného obtížná, v druhém relativně příznivá. Jestliže nyní na místo těchto naturálních výkonů nastoupí peněžní platba, bude materiální moment vlastně vyřazen, ztratí jakoukoli závažnou kvalitu, takže zbude takříkajíc jen čistá ekonomická povinnost v tom nejabstraktnějším uskutečnění, jaké lze vůbec najít. Tato redukce bude proto v prvním případě znamenat odpadnutí jistých potíží, v druhém odpadnutí jistých ulehčení, a vykonavatel bude tedy v druhém případě utlačen jako v prvním povznesen. Proto přeměnu osobního závazku služby v peněžní platbu nacházíme častěji jako vědomou politiku, jíž má být sníženo mocenské postavení povinovaného, např. v Anglii u Jindřicha II., který zavedl, že rytíři místo toho, aby jej následovali do kontinentálních válek, mohli své služby vyplatit v penězích. Mnozí na to rádi přistoupili, protože momentálně se to jevilo jako ulehčení a osvobození jednotlivce. Fakticky to však způsobilo odzbrojení feudální strany, které se král většinou bál, a sice právě kvůli těm válečnickým kvalitám, na něž byl sám až dosud odkázán. Jelikož při sestavení mužstva ze strany okrsků a měst nespolupůsobil žádný takový individuální prvek, vyplývá nám pro ně opak výše uvedeného: zisk svobody peněžním výkonem oné povinnosti. Co nám všechny tyto jevy zde činí tak důležitými, je to, že z nich lze vyčíst souvislost zcela fundamentálních životních pocitů se zcela vnějšími fakty. Proto je i zde podstatné poznání, že určení, jež nechávají penězům zprostředkovávat ony souvislosti, na nich vystupují nejčistěji a nejpregnantněji, avšak nejen na nich. Historické konstelace, které jsou vnitřně neseny tímto smyslem, se dají vřadit do vzestupné řady, v níž každý člen, podle ostatních poměrů prvků, dává právě tak prostor svobodě jako jejímu potlačení. O čistě osobním vztahu je nasnadě: tento vztah představuje jak tvrdost osobní podřízenosti nějaké osobě, tak důstojnost svobodného sjednocení. Obojí se mění, jakmile směrodatný prvek nese neosobní charakter – ať už tato neosobnost je věcnou neosobností nějakého vnějšího objektu či ať je neosobností většiny osob, v níž mizí subjektivita jednotlivce. Předešlá kapitola nám ukázala, jak zde přechod působí jako osvobození, jak často člověk dává přednost podřízenosti neosobní kolektivitě nebo čistě věcné organizaci pod nějakou osobností. Zde se chci jen zmínit, že jak o otroky, tak o robotující rolníky se nechalo pečovat relativně snadno, když patřili státu, a že zaměstnanci v moderních obchodech se zcela neosobním druhem provozu jsou zpravidla lépe situováni než v malých krámech, kde je vlastník vykořisťuje osobně. Obráceně tam, kde se z jedné strany velmi vkládají osobní hodnoty, se přetvoření druhé strany v neosobní formy pociťuje jako nedůstojnost a nesvoboda. Aristokratická svobodná oddanost až k nejzazším obětem dost často podnítila pocity pokoření a deklasování, jakmile se od ní očekávala sice menší oběť, ale coby objektivně zákonná povinnost. Ještě v 16. století panovníci ve Francii, Německu, Skotsku a Nizozemí často zažívali značný odpor, když začali vládnout prostřednictvím učených substitutů či správních těles. Příkaz se pociťoval jako něco osobního, čemuž člověk chtěl vykonávat poslušnost také jen z osobní oddanosti, zatímco vůči nějakému neindividuálnímu kolegiu existovalo jen podrobení vůbec. Krajní člen této řady tvoří poměry postavené na penězích, jako na nejvěcnějším ze všech praktických útvarů: Podle východiska a obsahu se nám peněžní výkon ukázal jak jako nositel naprosté svobody, tak naprostého útisku. Proto také příležitostně shledáváme, že byl s největší rozhodností odpírán. Když se Petr IV. Aragonský jednou u aragonských stavů ucházel o peněžní záruku, odvětili mu, že to dosud nebylo obvyklé; jeho křesťanští poddaní jsou ochotni sloužit mu svou osobou, ale dávat peníze je jen věcí židů a maurů. Ani v anglosaské Anglii král neměl žádné právo přímého zdanění, vládl tam spíše starý germánský princip, že obec spočívala na osobním výkonu ve vojsku a soudu. Když král vyhlásil dánský poplatek, údajně na ochranu před novými nájezdy, označuje to úpadek státu. Pokud to je v jejich moci, nechají si proto povinovaní líbit přeměnu osobní služby v peněžní dávky jen tehdy, pokud podržení osobní služby pro ně nemá význam účasti na mocenské sféře oprávněného; podle tohoto hlediska se tedy mnohdy ostře odlišují různé kruhy téže skupiny. Teritoriální páni ve středověkém Německu, kteří byli oprávněni k vybírání svobodných a poddaných k válečné službě, později místo toho vybírali jistou daň. Pozemkoví páni však od ní zůstali osvobozeni, protože sami vykonávali službu s koněm, tedy „sloužili svou krví“. Z toho pak vycházelo staré právní pravidlo: „Sedlák si zaslouží svůj statek měšcem, rytíř koněm.“ Když moderní stát opět zavedl osobní válečnou službu poddaných, místo aby panovník jen vybíral daně a za ně si najímal žoldnéře, je tato náhrada peněžní platby bezprostřední službou adekvátním výrazem pro opět vzrostlý politický význam jednotlivého občana. Když se proto říkalo, že obecné hlasovací právo je korelátem obecné služební povinnosti, pak to lze zdůvodnit již z poměru peněžního výkonu k výkonu osobnímu.

Kniha Filosofie peněz

NakladatelstvíAcademia
AutorSimmel Georg
Rok vydání2011
ISBNE11223
urn:uuid:9a16ee47-e94d-4b08-8f4f-33e78bb22c6f
ISBN tištěného vydání978-80-200-1920-2
Jazykčeština

Kontaktní formulář

Zeptejte se, Vás zajímají další informace o nabízeném knize. Položky zvýrazněné tučně je třeba vyplnit. Děkujeme.

Jméno:
E-mail:
Předmět:
Dotaz:


Další knihy, které by Vás mohly zaujmout…

Nerovné šance na vzdělání

Nerovné šance na vzdělání

Matějů Petr, Straková Jana

Monografie se zabývá problematikou nerovností v šancích na dosažení vyššího vzdělání. Dětem vzdělanějších a sociálně lépe situovaných rodičů se systematicky ...

Cena 95 Kč

Společnost naší doby

Společnost naší doby

Miloslav Petrusek a Jan Balon

Studie věnovaná vybraným rysům naší současné společnosti – historickým, sociálním, ekonomickým a kulturním tématům. Nejde o učebnici ani prognostickou studii...

Cena 100 Kč

Společenské proměny v čase socialistického experimentu

Společenské proměny v čase socialistického experimentu

Kalinová Lenka

Studie rozšiřuje pohled na zkoumané období o podrobnější anatomii fungování společnosti z hlediska vztahu mezi mocí a občany. Přes všechny formy mobilizace s...

Cena 145 Kč

Západ v mlze

Západ v mlze

Stanislav Komárek

Sbírka autorových sloupků z let 2009–2012 doplněná několika delšími eseji se zabývá především krizovou situací v Evropě: krize, chápaná většinou jako finančn...

Cena 250 Kč