Chirurgické lékařství
Černá, Alena M.

Cena: ZDARMA
Koupit ve formátu EPUB Koupit ve formátu PDF Koupit ve formátu PDF A6

Formát PDF A6 je přizpůsoben menším displejům hardwarových čteček, kde by byla prezentace odborných textů v běžném PDF (formát A4) těžkopádná.

Chirurgické lékařství

Rukopisný sborník ze začátku 16. století obsahuje texty z oboru lékařství (zvláště chirurgie), které vznikly v období středověku a které byly později doplňovány a pozměňovány dalšími vlastníky či uživateli rukopisu. Kromě terapeutických částí sborník obsahuje i pojednání o výrobě léčivých směsí a různých mastí. Zajímavostí je část věnovaná zaříkávání ran. Sborník je pozoruhodný také z pohledu jazykovědného, neboť obsahuje množství výjimečně doložených jazykových (především lexikálních) jevů, včetně jevů nářečních. Sborník dosud nebyl vydán tiskem.

Obsah knihy

Chirurgické lékařstvíSouhrnná ediční poznámkaKomentář editora

Ukázka

Chirurgické lékařství [1v] 1 [2r] Naučenie Tyto knihy a naučenie složili jsú velicí mistři 2 a lékaři v lékařství ranném dospělí, kteříž jsú jistá a skušená naučenie vzali a dokonale se tomu naučili, a zvláště mistr Anton z Napulee, pokládaje nám k našemu naučení a pravě takto a řka, žeť lékařstvie ranné záleží nejviece na trojí věci. Nejprvé na ščestí, druhé na veliké pilnosti a třetie na dospělém umění. Nebo ktož se čemu naučí, tenť to uměti bude, i protož, ktož těch věcí do sebe nemá, [2v] ten nebude dokonalý lékař, aniž muož býti. Ale máť býti nazván nedouk, a to proto, že se jest tomu nenaučil, neboť mnozí hojie, a nevědie, co hojie. A to proto, že sú se tomu neučili, i protož tomu právě vyrozuměti nemohú, nebo v tom obyčeje nemají. I protož mistr Anton praví a přikazuje a řka: „Radím každému lékaři takovému, a zvláště neumělému, aby se v takové věci neznámé všetečně neuvazoval a nepletl se v to, což provésti neumie, aby svým neuměním člověka nezavedl a nebo jeho [3r] k chromotě nepřipravil, a strach i k smrti, aby svého dobrého jména nestratil, chtě sobě zbožie a cti dobyti.“ Neboť se to často přiházie, a zvláště všetečným a neumělým lékařom, kteříž se v takové věci neznámé pletú a trú, nerozumějíce tomu. I protož má každý lékař prvé dobře pomysliti a velmi pilně raněného ohledati, muož li jemu pomoci a prospěti, čili nic, aby nadarmo své práce a nákladu nevedl a sobě hanby a pomluvy nedobyl. Neboť muož každý lékař ruozumný na raněném [3v] poznati a znamenati smrtedlnost i zdravie. I protož, máš li doufánie, že jemu muožeš pomoci, tehdy se veň uvěž vochotně a hoj jen směle, jestliť tebe žádost mají a nebo jiného a dokonalejšieho v ten čas mieti nemohú a tebe k tomu povolají. Tehdy ty, znaje a vida takovú pilnú potřebu, muožeš se bez hanby v toho raněného uvázati a jej léčiti a hojiti. Ale toto do sebe měj a zachovávej, aby nižádnému za zdravie nesliboval, neboť nenie na světě lékaře tak múdrého, aby mohl směle a právě řéci, [4r] žeť tento umře jistě a nebo žeť živ ostane. Neboť jest to jediné samomu bohu známo, ale ne člověku 3 , než skrze mnohá znamenie muožť smrt i zdravie poznáno býti. I protož ty, poruče se pánu bohu, tomu lékaři nejvyššému, a od něho naučenie požádaje, koštuj ščestie a hoj jen s pilností. Neboť to každý má znáti a věděti, že se jest nižádný s uměním nenarodil, ale žeť se každý musí prvé tomu učiti, cožť chce dobře uměti. Neboť mistr Avicenna praví a řka: „Ktož by se nikdá vo nic nekoštoval a nepokusil, ten [4v] by nikdy nic neuměl. I protož se každý lékař nový vždy muož při každém raněném něco naučiti, jediné měj vo něm pilnost a časté přihlédanie, když se již v koho uviežeš. Také toto věděti máš, aby každého raněného vázal dvakrát dne, totižto ráno a večer, pakliť by v létě na dlúhém dni bylo, tehdy jen třikrát dne vázati máš. A to proto, ať by jemu rána pod tiem talovem nehnila, a při každém vázaní vždy tu ránu čistě a do sucha vytierej a znamenej velmi, kterakť ta rána po tom vázaní stojí a neboť kterak se hojí, aby se [5r] skrze to potom spravovati a rychtovati uměl, když jiné léčiti budeš. Nebo ktož v čem obyčej vezme, potom to uměti bude, a skrze to se dále rozumem spravovati bude.

Ukázka 2

Souhrnná ediční poznámkaElektronické knihy starších česky psaných památek jsou pořizovány výhradně z rukopisů a starých tisků z období 13.–18. století. Při ediční práci je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je mimořádný důraz kladen na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a  Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního díla. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu).Součástí elektronických knih je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu. Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak méně často jsou uvedeny věcné vysvětlivky a zřídka jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Ukázka 3

Komentář editoraText vykazuje rozličné ortografické, hláskoslovné, morfologické i lexikální zvláštnosti. Téměř pravidelně značí digraf ſſ hlásku s a grafém ſ hlásku š. V textu se četně vyskytuje nadbytečná jotace v krátkých i v dlouhých slabikách, která byla bez upozornění v emendačních poznámkách odstraněna a upravena tak, aby odpovídala soudobému stavu. Vzhledem k datování textu do počátku 16. století reprezentuje grafém o pouze hlásku krátké o, které se v textu vyskytuje mj. u lexikálních jednotek s variantní (např. nářeční) lexikální formou (např. projem, produch, kože, kropě atp.). Nářeční krácení probíhá i v některých deklinačních koncovkách, zvláště v dat. pl. o- a jo-kmenových substantiv (votokom, lékařom). Diftong ej (< ý) je zaznamenáván jako ay (bayti > bejti). Toto ay se analogicky vyskytuje i v pozicích, kde se nejedná o nově vzniklý diftong, ale o starší hláskové seskupení (ſayde > sejde). Také z důvodů této zvratné analogie soudíme, že skupinou ay je zapsáno i seskupení ej, které vzniklo změnou tautosylabické skupiny aj > ej, a transkribujeme tedy výrazy typu nayprwe jako nejprvé.Ve sborníku se velmi často vyskytuje tvar akuzativu maskulina zájmene pro 3. osobu jen. Dle Gebauerovy historické mluvnice se jedná o starý a doložením vzácný tvar (srov. J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého III/1, Praha 1960, 2. vyd., s. 470−471, podobně V. Vážný, Historická mluvnice česká 2, Praha 1970, 2. vyd., s. 123). V chirurgickém lékařství se tvar zájemen jen vyskytuje na 322 místech, zatímco tvar jej pouze na dvou místech (na četnost výskytu daného tvaru v této památce upozornil již J. Gebauer). Vzhledem k pozdní dataci památky nejsme zcela přesvědčeni o tom, že se skutečně jedná o tvar jen; grafická podoba „gen“ by mohla být interpretována i jako „geij“. Jelikož však text je z jazykového hlediska velmi výjimečný, ponecháváme přepis zájmene v podobě jen, abychom usnadnili případné následné lingvistické bádání v této otázce.

Kniha Chirurgické lékařství

Nakladatelstvíoddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
AutorČerná, Alena M.
EditořiLehečka, Boris
Rok vydání2012
ISBN978-80-86496-59-7
Jazykčeština
Obdobízačátek 16. století

Kontaktní formulář

Zeptejte se, Vás zajímají další informace o nabízeném knize. Položky zvýrazněné tučně je třeba vyplnit. Děkujeme.

Jméno:
E-mail:
Předmět:
Dotaz:


Další knihy, které by Vás mohly zaujmout…

Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína

Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína

Boček, Miroslav;Černá, Alena M.

Překlad německého spisu o životě a zázracích sv. Vendelína, skotského královského syna, který odvrhl světské bohatství a moc a usadil se v Sársku jako pouste...

ZDARMA

Výbor ze starší české literatury, školní vydání

Výbor ze starší české literatury, školní vydání

Černá, Alena M. – Boček, Miroslav – Fuková, Irena – Hanzová, Barbora – Hořejší, Michal L. – Jamborová, Martina – Janosik-Bielski, Marek – Koupilová, Marcela – Pečírková, Jaroslava – Svobodová, Andrea – Šimek, Štěpán – Voleková, Kateřina – Zápotocká, Pavlí

Výbor ze starší české literatury (školní vydání) obsahuje soubor šestadvaceti česky psaných textů nebo jejich úryvků z období od 13. do 18. století. Středově...

ZDARMA

Lékařství koňská

Lékařství koňská

Albrant, mistr;Černá, Alena M.

Kniha o koňském lékařství má základ v českém středověkém překladu německého díla Roßarzneibuch, které napsal mistr Albrant, štolba, kovář a koňský lékař z po...

ZDARMA

Solfernus

Solfernus

Hanzová, Barbora

Čtenářům se poprvé dostává do rukou úplná edice památky nazvané Solfernus, alternativně také Život Adamóv. Staročeské zpracování památky založené na dosud ne...

ZDARMA



Akceptujeme všechny běžné platební karty