Bible osamělého člověka
Gao Xingjian

Cena: 195 Kč
Koupit ve formátu EPUB

Bible osamělého člověka

Druhý román slavného čínského spisovatele, dramatika a malíře, nositele Nobelovy ceny za literaturu, Gao Xingjiana, začíná na jaře roku 1997, kdy se stárnoucí dramatik vydává do Hongkongu na premiéru své divadelní hry. Blízkost pevninské Číny a termínu návratu této britské kolonie do jejího čínského lůna v něm po letech exilu vyvolává vlnu vzpomínek. Jejich dravost mu připomíná hrůzu nesmyslného násilí, kulturu strachu, před kterou uprchl, aby mohl klidně tvořit a žít. Autor vede svého čtenáře pevnou rukou mezi pohyblivými písky vzpomínek a povinného zapomínání zpět k sladkému, tak krátkému dětství, probouzení se světu, osudovým setkáním s ženami, které mu zas a znovu berou dech, i uvržení do víru nenasytné revoluce zvané kulturní, kterou neukojí ani krev obětí. Tentokrát ale před zásadními otázkami není úniku. Autor Hory duše znovu rozvíjí poutavou síť příběhu, jehož jádrem je dialog sám se sebou. Kdo je však ty a kdo on? Gao Xingjian dobře ví, kolik postav se dělí o jedinou totožnost, živoří v ní, jásá, šílí, odmítá, utíká, uvažuje, promlouvá, váhá i rozhoduje... Jednoznačnou odpověď tedy nemá. Přeložil Denis Molčanov.

Obsah knihy

Bible osamělého člověkaPo Potopě – DoslovGao Xingjian – Ideologie a literatura

Ukázka

1Ne, že by si nepamatoval, že vedl dříve jiný život, ten, který se nyní podobal starým, vybledlým fotografiím, co měl doma a které nikdy nespálil, člověk při té myšlence trochu zasmutní, jenže je to už tak daleko, uběhlo tolik vody, že vše je zkrátka a nenávratně pryč. V pekingském bytě zapečetěném policií si po svém zesnulém otci schovával ještě jeden rodinný snímek, byla to ta nejúplnější fotografie jejich celkem početné rodiny. Děda byl tehdy ještě naživu, vlasy úplně bílé, byl už po mrtvici, proto nemohl mluvit, jen polehával ve svém houpacím křesle. On, nejstarší syn nejstaršího ze synů, byl jediným dítětem na snímku, stál mezi svými prarodiči, na sobě kalhotky s rozparkem, odkud mu vykukoval pindík, zato na hlavě posazenou lodičku na americký způsob. Právě skončila osmiletá válka protijaponského odporu, ta občanská ještě nevypukla, fotografie byla pořízena před kruhovým vstupem do zahrady, celý dvůr zaplňovaly plné květy zlatých chryzantém a nachových kohoutích hřebínků, letní slunce oslnivě zářilo, tak si tu květinovou zahradu pamatoval alespoň on, fotografii však potřísnila nějaká tekutina, takže byla taková šedožlutá. Za kruhovým vchodem v pozadí se tyčil dvoupatrový dům anglického stylu – dole s podloubím, na patře se zábradlím, žila v něm pohromadě celá rodina. Na snímku bylo, pokud si dobře pamatoval, třináct osob, takové nešťastné číslo: otec s matkou, strýčkové a tety, jenže kromě něj a jedné tety, žijící dnes v Americe, již všichni, dokonce i ten dům za kruhovým vchodem, zmizeli z tohoto světa.Když byl ještě v Číně a znovu tím městem projížděl, pokusil se dvůr najít, nacházel se původně za bankou, kde pracoval jeho otec, jenže na tom místě stály nějaké už poměrně obstarožní činžáky z šedých cihel a toho nejjednoduššího vybavení. Vyptával se kolemjdoucích, jestli tam kdysi nestál takový dům se dvorem, ale nikdo mu nedokázal s jistotou odpovědět. On si přitom jasně vzpomínal na zadní vchod toho domu, kamenné schodiště sbíhalo k jezeru, na svátek Dračích člunů se táta s kolegy z banky na těch schodech vždycky tlačili, aby mohli sledovat závody barevně opentlených dračích veslic s rámusícími bubny a gongy, které poté proplouvaly kolem zadních vchodů domů stojících na břehu a jejichž posádky bambusovým bidlem od každého vybíraly červené pytlíčky, v nichž byly samozřejmě peníze. Jeho dva strýčci, třetí strýc a ten nejmladší, ho spolu s nejmladší tetičkou brávali také na loď, jezdili sbírat čerstvé oříšky kotvice. Ale na druhý břeh jezera se nikdy nedostal, stejně je jasné, že i kdyby se k tomu břehu vrátil, objížděl ho kolem dokola a zevrubně prohlížel, z té své vzpomínky, z níž je dnes cosi jako sen, stejně nic určitého nerozpozná.

Ukázka 2

Po Potopě – DoslovPřijde věk, kdy člověk místo života začne se potkávat jen s časem. Nevidí již, jak život žije. Vnímá pouze čas požírající ho zaživa. V takovou chvíli sevře se srdce. Člověk chytá se kusů dřeva, jen aby zahlédl ještě kousek představení krvácejícího z jednoho na druhý konec světa a aby do něj nespadl.(…)Zcela na dně člověka je noc. Večer co večer ženy a muži usínají. Propadají se do ní, jako by temnota byla vzpomínkou.A ona vzpomínkou je.Muži mají občas za to, že se k ženám přibližují: pozorují výraz jejich tváře; vztahují paže k jejich ramenům; večer co večer vracejí se k jejich tělu a uléhají jim těsně po boku; více neusnou; jsou pouhou hračkou noci, drženi na obojku scénou neviditelnou, která je počala a která přenáší svůj stín všude a na všechno. Pascal Quignard, Terasa v ŘíměZapeklitá historieKdo ovládá minulost, vládne budoucnosti,kdo ovládá přítomnost, vládne minulosti.G. Orwell, 1984„Dnes, když už je ti pět, můžu konečně s pravdou ven. Nejsi můj syn, nevylovil jsem tě z moře, byla to lež. Ty lhát nemůžeš, zato já ano, a to lhaní mě baví. – Doufám, že se tě nedotklo, že nejsi můj syn? Že nejsem tvoje matka ani tvůj otec? (…) Všechno začalo tím rounem, co patřilo mluvícímu beranovi. Ten byl samozřejmě božského původu. Hermés ho daroval víle Nefelé, vládkyni oblaků, aby ji a její děti ochránil, když je Ínó chtěla zabít. To byla zas dcera Kadmova a druhá manželka Athamanta, Athamás byl synem Aiolovým, vládce větrů, jehož byla také ženou. Typický případ ženské žárlivosti. Tomu beranovi, o kterém jsem ti říkal, co měl zlaté rouno, se podařilo unést jedno z Nefeliných dětí, Frixa. A když s ním dorazil do Ái, ostrova krále Aiéta, syna Slunce, král se kluka ujal a bohu Diovi obětoval právě zlaté rouno toho berana. Jako díkůvzdání. Aiolovi synové, samozřejmě, o to rouno všemožně usilovali, králům totiž přinášelo štěstí, zajišťovalo jim věčnou vládu, jistotu, že se nikdy nic nezmění. – Pche, o všechno se pokusili, marně. Ničeho se nedobrali… – A ty, maličký, ty jsi též potomek Aiolův, jsi totiž vnuk Athamantův, o němž jsem se zmiňoval, krále z Iólku, kraje ležícího nedaleko, velmi, velmi bohatého, s množstvím koz a obilí. To všechno patří králi. Jenže tvůj strýc Peliás nechal uvěznit tvého otce a zmocnil se trůnu, jenž patří právem tobě. A já jsem tě u sebe schoval, do bezpečí. Už chápeš? To víš, je to zapeklitá historie, neboť vychází z věcí, nikoliv z myšlenek…,“ povídá moudrý Cheirón chovanci Iásonovi, který mu ve svém věku nemůže rozumět ani slovo. Říká to napůl vážně, napůl potměšile, jak se na kentaura sluší,1 a odezva jeho slov se nese až sem, na konec/začátek jiných vyprávění, dalších pokusů – sveřepě opakovaných, tažených nadějemi (v co vlastně?) –, jak porozumět tomu z nás, co už není a co námi přesto na dálku hýbá: paměti, síle vzpomínek, zapomínání, hledání a popírání smyslu, návratu potlačeného a jejich nekonečných metamorfóz. Jak se v té mlze orientovat? A jak se přitom, pro samé myšlenky, nevzdálit od věcí samotných? Kdy se z vysvětlení událostí stává lež a kdy pravda, společenská kratochvíle či nástroj osobní moci, kdy obojí? Kdy se z tyrana stane spasitel a naopak? Kdo je jejich strůjcem a kdo jim pak staví oltáře? – Pouze člověk, sám v zajetí nejasností, pochyb a jediné jistoty…, zbožného přání. Ale proč právě na tuto odpověď stále zapomíná?

Ukázka 3

Gao Xingjian – Ideologie a literaturaIdeologie literaturou manipuluje, potřebuje ji ovládat, omezovat do přijatelných rozměrů, vytvářet si vlastní, nebo ji následně alespoň odsoudit – to je politický trend šířící se celým dvacátým stoletím. Ten se kromě literární tvorby samozřejmě dotýká i literární kritiky a dějin literatury: všechny svorně nesou její pečeť. Ideologie jako by se stala novým mal du siècle, nemocí, se kterou se jen těžko zápasí. Autorů, kteří se jí dokázali vystříhat, není mnoho, a právě proto zůstává jejich dílo čitelné i následujícím generacím.K definici jakékoliv ideologické doktríny a jejího diskurzu je nejdříve nutná filozofická struktura zdůrazňující jistý náhled na svět a hodnoty, které s sebou nese. Dnes je patrné, že marxismus patří v tomto ohledu co do struktury k nejúplnějším filozofickým školám a zcela jistě také k těm nejvlivnějším. Jeho myšlenky inspirovaly celé generace vzdělanců. Dokonce i předtím, než se komunismus stal oficiální ideologií některých států, marxismus ovlivňoval již značnou část světové, levicově smýšlející inteligence. Tutéž roli však dokáže sehrát jakýkoliv ideologický systém, liberální nebo nacionalistický. Stačí, když politickým stranám či částem státního aparátu poskytne podpůrný systém hodnot. Literatura a umění zůstávají samozřejmě pod vlivem intelektuálních hnutí, takže i modernismus, postmodernismus či „postkolonialismus“ jsou výrazem jistého hodnotového soudu a v krajních případech přerůstají v omezující dogmatismus. Každý ideologický rámec ex natura tíhne k vysvětlování světa, čímž utváří systém hodnot lidské společnosti na jedné straně a soudržný diskurz politické moci a společenského řádu na straně druhé. Hranice každé filozofie jsou metafyzické, zatímco ideologii podmiňuje vazba na současnou společnost, její struktury a hodnotové soudy jako prostředky zisku. Literatura je naproti tomu svobodným vyjádřením prožitků a myšlenek člověka, což ovšem znamená, že svojí podstatou přesahuje jakýkoliv hmatatelný užitek. V okamžiku, kdy spisovatel přijde o myšlenkovou nezávislost – ztráta autonomie je v moderní literatuře bohužel velmi častá – a pustí se raději po proudu té či oné ideologie, pak se dříve či později stane jejím vazalem, a kolik takových příběhů z minulého století známe…

Kniha Bible osamělého člověka

NakladatelstvíNakladatelství Academia
AutorGao Xingjian
Rok vydání2012
ISBN978-80-200-2195-3
Jazykčeština

Kontaktní formulář

Zeptejte se, Vás zajímají další informace o nabízeném knize. Položky zvýrazněné tučně je třeba vyplnit. Děkujeme.

Jméno:
E-mail:
Předmět:
Dotaz:


Další knihy, které by Vás mohly zaujmout…

Prorok

Prorok

Džibrán Chalíl

Klasické dílo libanonského spisovatele.

Cena 100 Kč

Peklo

Peklo

Alighieri Dante, překladatel: Mikeš Vladimír

Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie, jednoho ze základních literárních děl, které už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém ...

Cena 125 Kč

Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky

Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky

Munkiz Usáma Ibn

Usáma Ibn Munkiz (4. 7. 1096 – 16. 11. 1188), arabský emír ze severní Sýrie, válečník, politik, dvořan, spisovatel. Narodil se dva roky před vpádem prvních k...

Cena 150 Kč

Hora duše

Hora duše

Gao Xingjian

Kniha čínského autora (v české přepisu čínštiny Kao Sing-ťien, nar. 1940) z 80. let 20. století, nyní žijícího ve Francii, byla v roce 2000 vyznamenána Nobel...

Cena 200 Kč



Akceptujeme všechny běžné platební karty